Květen 2012

I maličkosti dokážou změnit celý život..

30. května 2012 v 22:27 | Myška |  Ze života
Občas v životě člověka nastane nečekaný zvrat..něco se pokazí,něco nevyjde nebo se někomu něco stane..a když se nad tím vším zamyslí,tak zjistí,že už nikdy nebude nic tak jako to bylo dřív..
Studuju čtvrtym rokem zdrávku (teď maturuju) a věřím v zázraky medicíny.Věřím v to,že všechno dobře dopadne,všichni mají možnost na to se vyléčit a že nic není tak zlé,jak to vypadá..

Já vim,asi si řikáte,že je to celkem naivní a idealistickej pohled na svět,vzhledem k tomu,že jsem toho na praxi zažila opravdu hodně..a někdy to byly věci,který byly opravdu ošklivý.Ale pořád si zachovávám tu dětskou představu o tom,že se všechno v dobré obrátí. Směšné,že?

Klidně se mi smějte.Asi mi to pomáhá vyrovnat se s tím,co vidím,co v nemocnici prožívám..Ale když se stane něco vážného někomu,koho znáte,díváte se na to hned jinak.Jak asi může člověku být,když se díváte do tváře někomu,koho milujete a on nedýchá?Nejeví sebemenší známky života,ale vy se pořád snažíte mu pomoci..nechcete si připustit,že se snažíte oživit někoho,kdo je celý promodralý a studený..tohle se přece nemůže stát vám..A minuty běží.. Vy máte pocit,jako by to byly hodiny,ale přitom se vleče pár minut,které oddělují hranici života od hranice smrti.Jak málo stačí k tomu,aby mozek a srdce přestalo fungovat..Tak málo stačí k tomu,aby se člověk proměnil z živé bytosti v panáka,který přežívá jen ve vegetativním stavu.

Dnešek je jedním z těch dnů,kdy si zase uvědomuji,že medicína nezmůže všechno.Nikdy nebudu moct pomoci všem lidem a zachránit jejich životy,ikdyž bych chtěla.Nejhorší na tom všem je to čekání a úplná bezmocnost..Vědět,že ikdyby jste udělali cokoliv,tak se ten stav nezmění..Tohle jsou chvíle,kdy si člověk uvědomuje pomíjivost lidského života..že nic netrvá věčně..Uvědomuje si,kolik toho vlastně může ztratit a o co všechno může přijít.

Dívám se na život podledem zdravotníka a odsuzuju lidi,který zbytečne hazardujou se svým zdravím.Já si svého života vážím a bojím se o sebe.Mrzí mě,že se takhle na život nedívají i ostatní mladí lidé.Přála bych každému,aby si prožil alespoň týden na oddělení v nemocnici jako zdravotník a zamyslel se nad svým životem a nad tím,co viděl.Myslím,že by to bylo všem jedině ku prospěchu.Měli bychom si všichni uvědomit,že každá chvíle je jedinečná a když se říká "Když máš někoho rád,nečekej na zítřek,abys mu to mohl říct,může být pozdě." ,tak je to pravda.Nikdo si neuvědomujeme,jak strašně krásné je to,že jsme zdraví,můžeme chodit,dýchat a užívat si chvíle se svými blízkými.To jsou totiž chvíle,které nám nikdo nevezme.Vždycky zůstanou v našich vzpomínkách.

Není pravda, že máme málo času, pravdou ale je, že ho hodně promarníme.
/Lucius Annaeus Seneca/

I přes to všechno mě tahle práce baví..ale hlavou mi stále vrtá myšlenka,proč to tak musí být?

Za trochu lásky šel bych světa kraj..

30. května 2012 v 20:15 | Myška |  Psáno rukou spisovatelů
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
(Jaroslav Vrchlický)

Všechno se obrací proti mně..

30. května 2012 v 10:33 | Myška |  Ze života
Jo,já vim..každej má občas takovejhle pocit.Ale mně už přijde,že se z toho stal takovej můj úděl. Jestli máte někdo recept,jak se rozkrájet na tisíc kousíčků a udělat všechno,co po vás ostatní chtějí - sem s ním.

Nejvíc mě však dostává přesvědčení lidí o něčem,co vlastně vůbec neni pravda.A nejlepší na tom je,že je nezajímá váš názor a odmítají jakékoliv vysvětlení.Tvrdě si stojí na svém a neuhnou ani o píď.Takže pokud se o něco takového pokusíte,tak budete vypadat jako blbec tak jako tak.Ráda bych splnila všem jejich očekávání a vysoké nároky,které na mě mají..ale bohužel to neumím.Nejsem superman,abych stihla tisíc věcí najednou..a začínám mít pocit,že to je v týhle době velkej handicap..

Co z toho mám,že se muj život skládá převážně z toho,že funguju ve stresu..Nic. Uznávám,že občas je to dobrý,protože to člověka dožene k lepšímu výkonu,ale zrovna teď tomu tak neni..

Proč nemůže bejt svět alespoň na chvilku normální?

Sunrise Avenue - Hollywood Hills

29. května 2012 v 17:13 | Myška |  Muzika
Musim přiznat,že přes počáteční zápornej postoj k týhle písničce,se mi začala docela líbit. :)


Téma..

29. května 2012 v 16:47 | Myška |  Ze života
..teď o svaťáku mě tohle slovo děsí nejvíc.Jakou otázku si asi vytáhnu?Kdo ví..

Dneska už se druhej den marně snažim nacpat do hlavy diagnózy,který jsem si do ní za celý čtyři roky pořádně nenacpala a musim přiznat,že je to docela hlína..Ráno jsem dosáhla jakýhosi osvícení a podařilo se mi do hlavy nacpat čtyři témata najednou,ale pak jako kdyby se to nějak zaseklo a víc se tam nevejde... :(

A to mě ještě čekají dva dny přípravy na češtinu,na kterou nemám přečtený všechny knížky,ani zpracovaný..a pak další dva dny přípravy na angličtinu.A neděle mi zbejvá na opakování..Protože v pondělí 4.6. mám svuj den D a budu zkládat zkoušky z dospělosti. Mám pocit,že vůbec nic neumim a že mi z hlavy někdo vygumoval i poslední údaje o tom,že tam někdy něco bylo.

Mám pocit,jako kdyby mě někdo chňapnul,sevřel v dlani a mezitím nastavil běh ručiček na hodinách na maximum.Asi se z toho zbláznim...

Tak jako tahleta číča..