Rodina nebo celoživotní sen?

30. června 2012 v 20:56 | Myška |  Ze života
Vždycky jsem si myslela,že je lepší vybírat z více možností.Člověk má tak větší výběr a nemusí se hned rozhodnout.Když jsem si podávala přihlášku na střední školu,tak jsem záviděla ostatním ročníkům,které si mohly podat více přihlášek na střední školu než já.Nadávala jsem a zlobila jsem se,protože jsem sama v patnácti nevěděla,kam se vydám a čím bych chtěla být.Stála přede mnou jedna jediná možnost kterou si vybrat,být si jí jistá a doufat,že to vyjde.

Teď už mám ale po maturitě a podávala jsem si přihlášky na vysokou školu.Radovala jsem se z možnosti podat si víc přihlášek a zvolit si všechna možná zaměření.Radovala jsem se z možnosti,že si můžu vybrat z pestré škály oborů.Podala jsem si přihlášku na všeobecnou sestru a na záchranáře.Když se blížil den přijímacího řízení,začala jsem přemýšlet o tom,že vlastně ještě teď nevím co přesně chci dělat.Doufala jsem,že nějaká vyšší moc rozhodne za mě a vezmou mě jen na jednu školu a tam prostě budu muset jít,protože nebudu mít na výběr.Je to absurdní,protože právě za to právo volby jsem bojovala a teď se mi tolik příčí.

Nejdůležitější rozhodnutí v životě si totiž musí člověk vždycky rozhodnout sám.

Když jsem si podávala přihlášku na zdrávku,toužila jsem po tom,pracovat v nemocnici.Být tím dobrým andělem a pomáhat všem lidem.Starat se o ně,podílet se na jejich léčbě a všechny je zachránit.Někdy v prváku nebo ve druháku u mě nastal zlom a já si uvědomila,že bych chtěla spíše něco adrenalinovějšího.Práci,která nebude každý den stejná,nudná,práci,která mě bude bavit.Záchranář se stal mým jediným cílem a já si byla jistá,že to je to,co chci.Stal se mým životním snem,který mě provázel po zbytek studia.

Ale abych se dostala k tématu.Vzali mě na oba dva obory a já nevím pro který se mám rozhodnout.Mám přítele se kterým bych chtěla zůstat.Do budoucna se k němu nastěhovat a mít s ním děti.Vést s ním spokojený život,plný pohody a lásky.Kdybych si vybrala všeobecnou sestru,tak tohle všechno můžu mít.Než se mi narodí první dítě,můžu dělat v nemocnici a celkově jako sestra budu mít větší uplatnění a více možných pracovních pozic.Problém je ten,že už v nemocnici dělat nechci.Nechci být zavřená mezi čtyřmi stěnami,práce na oddělení mě nebaví,nepohlcuje mě tolik jako ten adrenalin,.který bych mohla zažít.Pokud si vyberu záchranáře,budu mít trochu jinou pracovní dobu a rodinu zvládat nebudu.Jasně,než si pořídím dítě,tak by to šlo,ale co potom?Nechci být jedním z těch rodičů,kteří jsou stále mimo domov.Ikdyž už jsem si takové povolání vybrala..Nechci aby se moje děti musely ptát "Kde je máma?Proč není s námi?".Malým dětem se tohle těžko vysvětluje.K čemu mi bude zajištění rodiny,když mě děti neuvidí.Dárky a značkové oblečení jim to nevynahradí.

Záchranář je opravdu můj velký sen.Mám pocit,že jsem v tomhle životě už obětovala tolik svých snů,že alespoň tenhle poslední si chci splnit.Ale né za tu cenu,že bych měla kvůli tomu v budoucnu ztratit svého partnera.Sestřičky jsou na prvním místě v rozvodovosti v české republice.Je to proto,že jejich partneři často nevydrží jejich velkou pracovní vytíženost a najdou si někoho,kdo na jejich rodinu bude mít více času.Chci dělat práci která mě baví a vím,že pokud mě můj přítel má rád,tak mě podpoří a budeme se oba snažit tuto situaci zvládnout.Snaží se mě podpořit,ale já přesto cítím strach a vidím v jeho očích to,že neví jestli to ustojí,pokud budu záchranářkou.Kdo nic nezkusí,nic nezíská.

Ale jak mám vědět,co si vybrat..když jsem si téměř jistá,že když půjdu za svým snem,tak dříve nebo později toho člověka ztratím..Vím,že v nemocnici budu nešťastná a práce se shání těžko,ale pro dobro rodiny co by člověk neudělal.Někdo by mohl říct,že pokud se to nepodaří,tak se najde někdo další..ale já už nechci hledat někoho dalšího.Asi to je moc,přát si,aby v životě člověku alespoň jednou všechno vyšlo.

..Kdo chce všechno,nemá nic..
 


Komentáře

1 Kejtý Kejtý | Web | 30. června 2012 v 21:14 | Reagovat

Ano, když člověk potřebuje podporu lidí, když to nejvíc potřebuje, tak zůstane sám. Ne, že by se na něj vykašlali, ale to rozhodnutí je pouze na tom jednom člověku. :(

2 Monika Bukáčková Monika Bukáčková | E-mail | Web | 22. března 2013 v 10:28 | Reagovat

Ahoj, rozhodně bych od tvého snu, stát se záchranářkou, nepouštěla. Není to nic, co by se nedalo skloubit s rodinou a partnerským živtem, i když by to bylo třeba trochu složitější. Já bojuju s podobnými rozhodnutími, kdy mě škola táhne do zahraničí a přítel zůstává v Brně. Je to těžky, ale nic není na věky a kdyby si jednou měla děti, priority se ti utvoří znovu a měla bys možnost se znovu rozhodnout, jak budeš ve svém životě pokračovat. Teď to rozhodně nezahazuj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama