Květen 2013

Jako kapky deště

10. května 2013 v 18:23 | Myška |  Ze života
Napadlo Vás někdy, že jsme vlastně jako kapky deště, které dopadají na okno a pomalu stékají na zem? Mě to dneska napadlo cestou do školy, když jsem se dívala ven a najednou se rozpršelo..

Na začátku jsme malými drobnými kapkami, které se neřízeně řítí prostorem a neví kam dopadnou. Po tvrdém přistání se ti slabší z nás prostě rozprsknou a ti silnější vydrží. A jak fouká vítr, rozhání nás na všechny strany a my si hledáme cestu do bezpečí. Na té cestě potkáváme další kapky, které se s námi spojí a vytvoří silnější kapku vody, ve které vznikne určité pouto. Některé z nich mineme, nebo je necháváme za sebou a pokračujeme dál.. Postupem času vytváříme provazy vody, které jsou silné a ženou nás stále vpřed. Stáváme se odolnější vůči větru a jsme schopni alespoň částečně ovlivnit směr, kterým nás ponese dál. Přemýšlíme nad pernými začátky a směle se odvažujeme uvažovat nad tím, co nás čeká dál. Ve chvíli kdy si myslíme, že jsme součástí silného proudu a všechno se zdá, že je tak jak má být...je možné, že otevřete oči a zjistíte, že vás to vyplivlo někde napůli cesty a že musíte začít znovu. Zase je z vás ta malá kapička, se kterou si vítr vesele pohrává a baví se tím, jak jste proti němu bezmocní.

Někdy se to prostě nepovede a uvědomíte si, že nejste v takovém stavu, aby jste byli stále schopni odolávat větru..strhne vás to s sebou a vy čekáte na to, až zase tvrdě dopadnete. Ale už aspoň víte do čeho jdete..

Co myslíte..Co lépe vydrží odolávat větru? Starý dub nebo stéblo trávy?
Stéblo trávy. Lépe se před větrem skloní a on mu téměř neublíží. Kdežto starý dub se tvrdohlavě do poslední chvíle drží, ale nevydrží odolávat věčně.

Čas plyne stále rychleji

6. května 2013 v 17:43 | Myška |  Téma týdne
Poslední dobou mám pocit, že nestíhám vůbec nic. Připravovat se do školy, chodit na procházky, věnovat se věcem který mám ráda..A že celkově čas ubíhá mnohem rychleji než dřív. Letos jsem se zařadila do kategorie -cetiletých a mám pocit,jako kdyby se tím dnem vše změnilo. Začala jsem svět vnímat jinak, víc intenzivněji a začala jsem o všem více přemýšlet. Já vím, že si spousta lidí říká, že jsem mladá a že si nemám na co stěžovat. Nejsem frustrovaná tím, kolik mi je a že v mém životě nastávají mnohem důležitější okamžiky než dřív..jen si uvědomuji tu tíhu času která nás všechny neúprosně žene dál a než si stačíme uvědomit co se děje nebo se rozhodnout, už jsme zase někde jinde.

Máme stejně času jako měl Newton, Einstein nebo Da Vinci na svoje objevy a výzkumy, ale přesto všichni trpíme jeho nedostatkem. Nevím jestli je to tím, že si ten čas neumíme zorganizovat a rozdělit si ho rovnoměrně na pracovní povinnosti a odpočinek. Nebo jestli je to prostě jen tím, že nám přibylo mnohem víc věcí, které v dnešní hektické době musíme zvládat. Možná za to může obojí..

Najednou jsem si začala uvědomovat, že už nejsem malá. Né že bych si to předtím neuvědomovala, ale člověk se automaticky snaží odsouvat některé věci na později a tváří se že se ho netýkají. Teď už to prostě nejde..Musím se tomu všemu postavit čelem a začít nad budoucností přemýšlet. Nechci si nic přesně plánovat, ale přijmout fakt, že už nejsem malej prcek bez problémů, kterej řeší jen svůj svět a všechno vidí černobíle. :) V každym z nás by měl zůstat kousek toho dítěte, abychom život nebrali tak vážně a nakonec se z toho nezbláznili. Jenže čas neúprosně běží a nikomu z nás se nechce se zbavit těch úžasnejch chvil a bláznění, který jsme zažívali když jsme byli malí.. :)


Čas - to je prostě způsob, jakým příroda zajišťuje, aby se všechno neodehrávalo najednou.
- Isaac Newton