Jako kapky deště

10. května 2013 v 18:23 | Myška |  Ze života
Napadlo Vás někdy, že jsme vlastně jako kapky deště, které dopadají na okno a pomalu stékají na zem? Mě to dneska napadlo cestou do školy, když jsem se dívala ven a najednou se rozpršelo..

Na začátku jsme malými drobnými kapkami, které se neřízeně řítí prostorem a neví kam dopadnou. Po tvrdém přistání se ti slabší z nás prostě rozprsknou a ti silnější vydrží. A jak fouká vítr, rozhání nás na všechny strany a my si hledáme cestu do bezpečí. Na té cestě potkáváme další kapky, které se s námi spojí a vytvoří silnější kapku vody, ve které vznikne určité pouto. Některé z nich mineme, nebo je necháváme za sebou a pokračujeme dál.. Postupem času vytváříme provazy vody, které jsou silné a ženou nás stále vpřed. Stáváme se odolnější vůči větru a jsme schopni alespoň částečně ovlivnit směr, kterým nás ponese dál. Přemýšlíme nad pernými začátky a směle se odvažujeme uvažovat nad tím, co nás čeká dál. Ve chvíli kdy si myslíme, že jsme součástí silného proudu a všechno se zdá, že je tak jak má být...je možné, že otevřete oči a zjistíte, že vás to vyplivlo někde napůli cesty a že musíte začít znovu. Zase je z vás ta malá kapička, se kterou si vítr vesele pohrává a baví se tím, jak jste proti němu bezmocní.

Někdy se to prostě nepovede a uvědomíte si, že nejste v takovém stavu, aby jste byli stále schopni odolávat větru..strhne vás to s sebou a vy čekáte na to, až zase tvrdě dopadnete. Ale už aspoň víte do čeho jdete..

Co myslíte..Co lépe vydrží odolávat větru? Starý dub nebo stéblo trávy?
Stéblo trávy. Lépe se před větrem skloní a on mu téměř neublíží. Kdežto starý dub se tvrdohlavě do poslední chvíle drží, ale nevydrží odolávat věčně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama