Srpen 2013

Plán na lepší život

31. srpna 2013 v 17:12 | Myška |  Ze života
Táák...rozhodla jsem se, že se sebou začnu konečně něco dělat a né jen tak prskat nad tim, co všechno se mi na sobě nelíbí. Ikdyž mě to bude asi stát pevnou vůli a budu potřebovat hodně odhodlání, tak se s tim pokusim něco udělat. :) Snad to dotáhnu aspoň tak daleko, abych si začala trochu víc věřit a měla se ráda. Sestavila jsem si teda tak nějak pár věcí, který se budu snažit dodržovat a změnit, ikdyž to nepůjde hned.

Jsou to teda drobnosti a i uplný blbosti, ale tak to nevadí. Zkusim si to prostě udělat všechno hezčí. :) A třeba mi to pomůže bejt víc v pohodě, páč se pořád jenom stresuju.. Takže jsem se rozhodla pro následující:

1. Ráno se na sebe usmát do zrcadla a říct si, že všechno zvládnu.
2. Pít maximálně 2 kafe denně. - Což bude asi poměrně nadliskej úkol.. Když jsem nevyspalá, nervní, unavená, ve stresu, pracuju nebo cokoliv jinýho - potřebuju kafe.
3. Začnu pravidelně a zdravěji jíst. - Teda jsou chvíle, kdy to třeba na praxi v nemocnici nejde, ale pokud to půjde,tak se budu snažit do dodržovat. Ale svejch milovanejch polomáčenejch sušenek se nevzdám. Občas si je prostě dám. :)
4. Budu se snažit si každej den najít chvíli na protažení a začnu všude chodit pěšky. - To abych pokaždý když vylezu nějakej kopec neměla pocit, že jsem plíce nechala někde dole. Ikdyž mám astma, ale co si budeme povídat..tim to určitě neni.
5. Spát aspoň 8 hodin denně.
6. Udělat si každej den chvilku na relax se sluchátkama na uších. - Žádnej lék neni nad muziku.
7. Rozšířím svoje zásoby tělovejch krémů, peelingů, pleťovejch masek a podobnejch věcí a začnu se tim patlat. - Abych neměla pořád tak suchou kůži a předešla tak případnýmu hromadnýmu útoku na mojí osobu v podobě milionu pupínků.
8. Obměnit drobátko svůj šatník. - Někdy se něstačim divit tomu, že jsou v něm věci, který bych si na sebe nikdy na veřejnost nevzala..
9. Až budu mít nááhodou nějaký zbytečný prašule, tak si koupim takovou tu bělící tyčinku na zuby. - Už teď je mám citlivý, tak je jedno, jestli budou o něco víc nebo míň.
10. Chci trochu zhubnout a zpevnit postavu, takže až na tom budu finančně nějak líp, vyzkoušim 28denní detox, abych nastartovala metabolismus. - Ikdyž mi někteří říkají, že to nepotřebuju, já prostě vim, že se takhle necejtim dobře..

Doufám, že se mi s tím vším konečně podaří něco udělat, protože většinou všechny moje pokusy skončily fiaskem. Asi jsem to brala za špatnej konec.. Nechci se přede všema pořád schovávat a dávat jim tak najevo, že se bojim a že si ke mně můžou dovolit všechno. Chci si začít věřit a bejt na sebe hrdá, že jsem taková, jaká jsem. :)

Je možný mít ponorku ještě než začne škola?

28. srpna 2013 v 20:12 | Myška |  Ze života
Dneska byly druhý termíny na opravu zkoušek u nás na vošce a já mám pocit, že pustili snad úplně všechny skoro zadarmo. Né já vim, nemůžu to soudit, protože jsem u toho nebyla a zkoušky jsem úspěšně složila už v červnu, ale i tak. A to podotýkám, že nejsem žádnej šprt. Protože mám vždycky na všechno spoustu času, nechce se mi učit a honim všechno na poslední chvíli. Hlavně když jsem trochu ve stresu, tak se mi pracuje líp a podávám lepší výkony..což sice vim, že neni dobrý pracovat pod tlakem, ale celkem mi to vyhovuje. :) Ale je fakt, že jsou chvíle, kdy si o zkouškový rvu vlasy hrůzou, dopuju se kofeinem a chytám hysterii, že se to nestihnu naučit..To jsem ale odbočila..

Na střední jsem patřila mezi ty, který se snažili ničim nevyčnívat a na školu tak nějak kašlali. To co mi zůstalo do teď je to, že se tak nějak pořád snažim nepoutat na sebe moc pozornost, protože to nemám ráda, ale uvědomila jsem si, že je důležitý jet sama za sebe a vykašlat se na to, co si myslej ostatní. To jsem taky udělala, neohlížim se na to, jestli mě někdo kritizuje za to, že tu zkoušku mám a že se snažim, ale spíš mě mrzí jedna věc. Bohužel jsem se neodnaučila bejt takovej ten důvěřivej blbec, kterej pomůže každýmu, když něco potřebuje a je schopnej se pro druhý rozkrájet. V jistejch ohledech je to fajn, ale co se života všeobecně týče, je to dost blbá vlastnost. Když někdo něco potřebuje, tak všechno zařídim, pošlu, přepíšu, okopíruju apod. ale když pak potřebuju něco já, tak už je to o poznání horší. Nechci si tu stěžovat, to ne..ale ze střední se mnou šlo na ten samej obor asi 6 holek, přičemž jsme tam zůstaly 4. A dvě holky byly zvyklý ze střední, že jsem to všechno flákala a s nikym se tak nějak nebavila a nic mě nezajímalo a tak si ke mně dovolily vždycky všechno..no a s těma se právě nemusim. Protože se teď snažim a jsem na tom o něco líp než ty dvě. A byla bych radši, kdyby vůbec nepokračovaly dál. Nepřeju nikomu nic špatnýho, to ne, ale tohle je prostě fakt.

Já vim, že blbý lidi jsou všude a že budou pak i v práci. Jen mám pocit, že se stalo nějakym podivnym hitem skládat zkoušky až na poslední pokus a soutěžit, koho dřív pomalu vyrazej. U nás je to totiž tak, že si nemůžeme předměty převést do dalšího semestru a když to na potřetí neuděláme, tak končíme. A mám pocit, že všichni ti míň úspěšní držej pospolu a vytěsňujou ty "lepší" na okraj. Říká se, že prvák je vždycky takový to pomyslný sejtko..a já se teď nestačim divit. Najednou vznikají zvláštní přátelství mezi lidmi, kteří se pomlouvali a nesnášeli se, protože jdou spolu ke zkoušce po několikátý a jsou z nich nerozluční kamarádi. Je mi z toho špatně. Nestačím se divit, jak se lidi dokážou chovat...Nesnášim pomluvy a nebaví mě řešit kdo, co, kde a s kym. Ale tohle asi prostě nikdy nepochopim..stojí to těm lidem za to se přetvařovat?

Myslim, že se mám od září na co těšit. Prvák za náma, ve druháku se všichni ukážou takoví, jací opravdu jsou..Úspěch Vám holt v dnešní době odpustí málokdo..

Bezdomovci

26. srpna 2013 v 16:47 | Myška |  Téma týdne
Je tak snadné náhle spadnout až na úplné dno, ale dokud to člověk nezažije, tak to nepochopí.. Někdo si za to může sám, někteří skončí na ulici a ani nevědí jak. V dnešní době, kdy ve všem lítají velké peníze, lidi si kupují nejdražší vybavení do bytu, jezdí na luxusní dovolené, utrácejí tisíce za oblečení nebo nejnovější vymoženosti moderní techniky, se člověk může stát bezdomovcem pouhým mrknutím oka.

Nezáleží na tom, jestli máte miliony na kontě, nebo patříte k lidem, kteří s penězi sotva vyjdou do další výplaty. Stát se to může nám všem. Někomu půjdete dělat ručitele, nebo nestihnete něco zaplatit a všechno už se jen nabaluje a naskakují penále a další poplatky za zpracování, až je z toho exekuce. A končí to tím, že exekutor drží v ruce klíče od vašeho bytu, vesele si s nimi cinká a vy jste napokraji zhroucení.

Jsou lidí, kteří se poučí ze svých chyb a začnou znova. Takovým lidem bych byla ochotná pomoci. Každému se může stát, že se opravdu nedopatřením dostane do stejné situace a změní mu to život od základů. Ale řekla bych, že v naší společnosti převažuje ta část, kteří si za to všechno mohou sami. Všechny peníze propili nebo naházeli do automatů, rozprodali svůj majetek aby měli peníze na další chlast a mohli si užívat "bezstarostného" života. A ve chvíli, kdy zjistili, že už nic nemají samozřejmě skončili na ulici, kde se ohání řečmi typu: "Já mám děti a ony se na mě vykašlaly." .. "Já už jsem takovou dobu nic nejedl, nemáte aspoň nějaký drobný?". Jenže když jim ty drobný dáte, tak počkaj až jim zmizíte ze zornýho pole a mastěj si to do nejbližší večerky pro pivo.

Dětství jako lék na duši

20. srpna 2013 v 19:15 | Myška |  Ze života
Asi každej z nás zná ty chvíle, díky kterým se vrátí o několik let zpátky do dětství. Ať už je to nějaká vůně, písnička nebo místo, díky kterému se nám vybaví staré vzpomínky a my s takovým tím přiblblým úsměvem na tváři vzpomínáme na to, jaké to bylo, když jsme byli malí. :)

Já jsem po letech znovu slyšela písničku od kapely Hanson - MMMBop a připadám si jako kdyby mě někdo transportoval o 16 let zpátky. Je to zvláštní, ale strašně fajn pocit. Po všech těch stresech a problémech, který člověk pořád musí řešit, je to příjemná změna. Užívat si chvíle pohody, zapomenout na všechno kolem a chvíli se cítit bezstarostná. :) Je to jako kdyby se mi vlila nová energie do žil a díky ní mám na tváři pořád ten přiblblej úsměv. :)

Taky si pamatuju, že když jsem byla malá, tak měla babička takovou strašně příjemnou voňavku a spolu s krémem, kterej používala to vonělo dohromady strašně hezky. A nedávno jsem přesně tu vůni cítila někde ve městě. V tu chvíli se mi vybavilo, jak jsem se k babče vždycky tulila a brečela jí třeba na rameni, když jsem si někde natloukla. Nebo když mě hladila po zádech, ve chvílích kdy jsem nechtěla spát..

Myslim, že každej z nás by měl mít nějakej takovej zážitek, kterej ho dokáže vytrhnout od všech věcí a přenést ho zpátky do dob, kdy bylo všechno možný. Zavzpomínat, zasmát se a nabrat síly. Protože k tomu stačí opravdu málo. :) Přála bych si, aby šlo si uchovat víc vzpomínek díky nějakýmu takovýmu vjemu, protože pak si to člověk líp pamatuje a všechny ty vzpomínky jsou mnohem živější než obvykle. :)

Hanson - MMMBop

20. srpna 2013 v 18:24 | Myška |  Muzika
Vrátila jsem se do dětských let, kdy mi byly čtyři roky a je to úžasný. ;)


30 věcí, které miluju a nesnáším

12. srpna 2013 v 0:51 | Myška |  Ze života
Musím přiznat, že jsem tenhle nápad dostala díky mojí kamarádce Kejtý. Která tohle na svym blogu zveřejnila, ale řekla jsem si, že by nebylo špatný se nad tim taky zamyslet. :)

Miluju:
1. Rodinu
2. Tyrkysovou barvu
3. Kafe - Latté
4. Kočky - hlavně mýho kocoura Matýska :)
5. Hudbu
6. Západ slunce
7. Pevné objetí
8. Blogování
9. Těstoviny
10. Smskování

Ludovico Einaudi - Divenire

8. srpna 2013 v 0:57 | Myška |  Muzika
Jedním slovem..nádhera. :)


Alanis Morissette - Ironic

6. srpna 2013 v 21:30 | Myška |  Muzika
Life has a funny way of sneaking up on you..Life has a funny, funny way of helping you out.. :)


Náhoda či osud?

5. srpna 2013 v 21:45 | Myška |  Ze života
Rozdělila bych lidi do dvou skupin - na ty který mám ráda a na ty který nepotřebuju. Je zvláštní, že v tý druhý skupině se nachází tak nějak poměrně víc lidí než v tý první. Čim to asi bude..

V poslední době se kolem mě dějou divný věci. Tim nemyslim, že bych začala vídat mrtvý lidi nebo by ke mě začaly mluvit domácí spotřebiče. Mám pocit, jak kdybych se ocitla ve špatnym snu. Když už si říkám, že je všechno v pohodě a mám klid, nikdo mě neotravuje..tak mi čirou náhodou napíše jeden starej známej. A během chvíle mi napíše další. Jsou to lidi, který by mi sami jen tak od sebe nenapsali..ale jednu věc mají společnou. Oba dva znají jednoho člověka. Je to náhoda? Čekám jestli napíše ještě někdo třetí nebo dokonce on sám. A to nemluvim o tom, že se mi o něm na včerejšek zdálo.

Nemám ráda lidi, který se nějakou dobu pohybujou v mojí blízkosti, pak z ničeho nic kontakty zpřetrhají a po nějaké době přilezou s tím, jakoby se nic nestalo. Ale takových lidí přibývá. Potom samozřejmě jsou šoupnuti do nepotřebných..a řadí se tam i lidi, se kterými jsem se dřív stýkala a dnes už si s nima nemám co říct. Já vim, je to smutný..ale s tim člověk nic neudělá. Už si s některými nemám co napsat, natož abych si s nimi povídala hodiny někde venku.

Nejvíc mě však dostává, že existujou lidi, který jsou schopný si na mě něco u druhejch zjišťovat. Ikdyž mě znají, tak se vyptávají druhých. Nechtějí vědět nic konkrétního, ale prostě úplně všechno. Jakoby na mě někdo hledal nějakou špínu, aby na mě něco mohl vytáhnout a použít to proti mně. Kdybych tak věděla o co jim jde a co od nich čekat. Je to hrozný, protože musim bejt ještě víc na pozoru a daleko víc přemejšlet nad tim co komu řeknu. Jenže kdyby to byl někdo, kdo je drbna a jde mu jen o to jak druhejm ublížit, tak to vezmu a vůbec to neřešim. Ale tohle je člověk o kterym prostě už nevim co si myslet..

Blbý je, že nemám čuch na lidi. Jako jo, jsem tak nějak schopná poznat, jestli je ten člověk fajn nebo jestli je zlej už od pohledu, ale i tak občas musim svuj názor přehodnotit s tím, že jsem se mýlila. Připadám si, jako kdyby každej muj krok někdo sledoval a čekal na to, co udělám a jestli mě to zlomí.. Ale pořád mi vrtá hlavou - O co mu jde a proč to sakra dělá?