Listopad 2013

Jednou dole, jednou nahoře

17. listopadu 2013 v 16:31 | Myška |  Ze života
Vím, že jsem se teď delší dobu odmlčela, ale ono se pořád něco dělo. Začátek praxe byl těžkej, protože jsem přišla domu a padla únavou do postele. Minimálně první tejden. Druhej tejden jsem byla nemocná a třetí tejden si nahrazuju zameškaný hodiny 12ti hodinovýma směnama,takže je to docela hardcore. Teď mě čeká ještě poslední týden na interně a pak další měsíc na chirurgii.

Abych to tak nějak shrnula...zažila jsem na týhle praxi vítězství i pády, první opravdový konflikty se sestrama, chvíle nefalšovanýho vzteku, ale i momenty, které mi vykouzlily úsměv na tváři. Práce s lidmi není jednoduchá a už vůbec není jednoduché být součástí nesourodého týmu, ve kterém jsou lidé na ostří nože. Ale to je všude. Vždycky bude někdo, kdo se Vám to bude snažit znepříjemnit. A pokud máte štěstí na to, že máte tak blbej pohled jako já a jste nepříjemní už na pohled, tak máte na problémy zaděláno ještě než otevřete pusu. No neni lehký po světě chodit s takovymhle xichtem..

Uvědomila jsem si dalších plno věcí, které bych v pracovním či osobním životě chtěla a nechtěla. Je těžký nepřenášet únavu z práce nebo vztek, na druhý okolo Vás. Když jsem unavená, vytočí mě snad uplně všechno a na nic nemám náladu. Poslední dobou jsem byla nepříjemná skoro pořád, protože na mě toho bylo moc. A když se sejdou dva lidi, který maj ve stejnou chvíli stejně hektickej život, tak je zle.. Ale právě v takovejch chvílích bych potřebovala slyšet něco hezkýho, co mi zvedne náladu. Abych věděla, že přijdu domu a bude tam na mě někdo čekat..a v tu chvíli všechny starosti pominou. Že mě někdo obejme a uklidní mě, že všechno bude dobrý, protože jsme teď spolu a že všechno zvládnu...teď na mě doma čeká akorát tak muj kocour Matýsek. :)