Každý potřebuje někam patřit..

16. prosince 2013 v 18:24 | Myška |  Téma týdne
Mít někoho, o koho se může opřít. Někoho, kdo se o něj postará, když na to nebude sám stačit. Někdy takového člověka hledáme celý život a stále nenacházíme. Ztrácíme naději a přestáváme doufat ve vlastní štěstí. Sníme o tom, že budeme s někým žít, založíme velkou rodinu a nic nám nebude chybět.

Bohužel, v dnešní době je to úplně naopak. Lidé chtějí moc a mnohdy nejsou ochotní obětovat ani to málo. Myslí jenom na sebe a zvykli si upřednostňovat svoje zájmy, před zájmy těch druhých. Nedokáží se přizpůsobit, jednají impulzivně a bezmyšlenkovitě. Proto spousta vztahů končí rozchodem, jakmile se objeví první problém nebo nějaká neshoda. Dnešní mladí lidé se nechtějí přizpůsobovat, nechtějí nic řešit a za každou cenu se snaží dávat najevo, že oni jsou ti, co mají navrch.

Někdy si myslíme, že jsme našli člověka, se kterým bychom chtěli strávit zbytek života. Po jeho boku zestárnout, řešit s ním každodenní starosti a ráno se vedle něj probouzet. Ale co když zjistíte, že ten člověk, kterého milujete, vám z ničeho nic zasadí ránu do zad? Zarazíte se, nechápavě se na něj díváte a řikáte si "Proč?"..

Dneska propouštěli po čtyřech měsících z nemocnice pána, kterému bylo něco kolem 60 a ještě v červenci tohoto roku, byl zdravý a na nikom nezávislý. Bohužel, v létě si spálil nohy o rozpálené dlaždičky od slunce u bazénu a tím to všechno začalo . Protože je diabetik, prasklé puchýře se mu nehojily a noha začala postupně odumírat. Museli mu ji uříznout. Už jen tohle je věc, se kterou se každý člověk jen tak nevyrovná a trvá to strašně dlouho, než v sobě najde novou chuť žít. Když jsem přišla poprvé na praxi, pán byl první týden na JIPce a vypadal špatně. Další týden ho přeložili na oddělení, ale pořád to nevypadalo moc nadějně. Jednou o vizitu s ním mluvil doktor a nařídil mu, že se musí snažit, protože není tak starý a on by ho chtěl taky někdy propustit domů. Asi se v pánovi něco zlomilo, protože se začal snažit, začal vtipkovat a bylo na něm vidět, že se cítí lépe. Těšil se, že si ho vezme žena s rodinou na vánoce konečně domů...Jenže ona řekla, že ho tam nechce, že má bolavé koleno. Co by si s ním prý sama počala, že prý se vůbec nesnaží a nechodí, tak ať ho dají na LDNku. Tohle ho položilo na úplný dno. Rozplakal se a prosil, ať ho tam nedávají, že chce domů..

Teď je na pokoji na LDNce sám.. Rezignoval a já se mu ani nedivím. Když po čtyřech měsících můžete jít domů a vaše rodina vás odmítne, že se o vás nechce starat.. A vy najednou vidíte, jak zlí k vám dokážou být. Bez ostychu vám dají najevo, že jste pro ně jenom přítěž..a to nechce slyšet nikdo, rozhodně ne o Vánocích.

Všichni potřebujeme vědět, že nás má někdo rád. Aspoň jednou denně to potřebujeme slyšet. A taky obejmout a být pochváleni. Cítit porozumění, lásku a to, že jsme pro někoho nepostradatelní. Málokdo říká nahlas "Mám Tě rád" nebo "Miluji Tě"..a ve chvíli kdy to chtějí říct, už je pozdě. Měli bychom si všichni dávat víc najevo, co k sobě cítíme a jak je nám spolu dobře, protože jestli to půjde takhle dál, tak mezi námi budou samí egoisté a lidé si k sobě cestu už jen tak nenajdou..
 


Komentáře

1 Lů | Web | 19. prosince 2013 v 19:07 | Reagovat

To je hrozný, jak se k sobě lidi dokáží chovat. Občas se vážně nestačím divit. A o co hůř v případě tohoto pána, že se k němu takhle nepochopitelně zachoval nejbližší člověk, jeho žena. Neumím si vůbec tu situaci představit. :/ Stačí mi, že to čtu a hrozný.. :/ Toho pána je mi vážně líto. A nemám pro to, jak se jeho žena zachovala, pochopení.

Článek jsi napsala moc hezky.. ten poslední odstavec je úžasnej.. a hrozně pravdivej. :)

2 Illienel Illienel | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 17:18 | Reagovat

Moc hezky napsané, souhlasím s Tebou. Je to hrozně smutný, jak s elidé dokáží k osbě navzájem chovat a že společnost si čím dál víc zakládá na individualismu, který je plný chladu, sobectví a bezohlednosti. Z příběhu, který jsi popsala, je mi smutno, ale vím, že takových jsou stovky. Mám s tím trochu zkušenosti. Pokud by na světě měl každý alespoň jednoho člověka, který by ho měl ráda a dával mu to najevo, oč by byl svět štastnější. Děkuju za moc pěkný a pravdivý článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama