Další bezesná noc..

7. ledna 2014 v 18:05 | Myška |  Ze života
Je večer. Všichni zasedají ke stolu k večeři nebo odpočívají u televize. Jen do mojí hlavy se pomalu zase vkrádají černé myšlenky a utlačují poslední kousíčky něčeho pozitivního. Prostupuje do mě tma a hrozný strach, cítím úzkost a čím víc se snažím na to nemyslet, tím víc ten pocit sílí. V hlavě mi bliká jediné: smrt a co bude po ní?

Vím, že to není nic nenormálního. Spousta lidí na to myslí nebo se smrti bojí, ale zajímalo by mě, proč mě začaly přepadat tyhle stavy úzkosti právě teď. Nemůžu spát, doslova mě ten strach pohlcuje. Rozbuší se mi srdce a když zavřu oči, pocit úzkosti ještě zesílí. Nemám před tím kam utéct a jsem vydána napospas svému vlastnímu já a myšlenkovým pochodům v mé hlavě. Marně se snažím najít příčinu toho, proč se mi tohle před spaním stává. Jsem dlouho do noci vzhůru a usínám až k ránu. Pak spím přes den a jsem hrozně unavená a nemám na nic sílu. Nic nezvládám tak jak bych chtěla, protože jsem unavená. V noci se bojím usnout, že se mi budou zdát noční můry a jediné kdy se trochu vyspím je přes den. Jenže mi začalo zkouškový a já takhle nemůžu pokračovat dál..

Jsem pořád unavená a mám možná o trochu víc starostí než předtím, ale nepřijde mi, že by se situace nějak zvlášť změnila. Potřebovala bych někde nabrat energii a zbavit se těch strašnejch pocitů. Nevím, jestli je toho na mě víc než si třeba připouštím nebo jestli se u mě nerozvíjí nějaká porucha osobnosti nebo paranoia. Děsim se toho, že se jednou probudím a budu třeba věřit tomu, že na mě venku čekají malí zelení trpaslíci a já z baráku prostě nevylezu. Né, nejspíš přehánim...ale opravdu jsem bezradná a nevím co mám dělat. Nedokážu se toho zbavit a na to, abych to s někym řešila mi to přijde hloupý..

Třeba je to všechno jenom dočasný a já si to jenom namlouvám, ale i tak mě to obtěžuje. Tyhle záchvaty úzkosti mám zatím jen pár dní, ale ten všeobecnej pocit strachu už trvá delší dobu. Doufám, že to všechno samo odezní a mám třeba jen špatný období. Zbláznit se by bylo to poslední, co bych ještě potřebovala.. A kdyby tohle zjistil přítel, nejspíš by mi řekl, že přeháním a ať na to nemyslím. Jenže ono to prostě nejde. Přes den jsem v pohodě a večer to na mě padne. A já nechci, abych kvůli něčemu takovýmu ztratila lidi, na kterejch mi moc záleží..
 


Komentáře

1 Kejtý Kejtý | Web | 7. ledna 2014 v 18:23 | Reagovat

Ať přijdou klidně zelení mužíčci. Ale ti nejbližší Tě neopustí a budou Tě před nimi chránit, i když budou vědět, že to jsou pouze tvé představy.
Prostě až přijdou, tak Ti je postřílim!

2 Aailyyn Aailyyn | Web | 8. ledna 2014 v 9:48 | Reagovat

Myslím, že jsi prostě unavená a přetažená. Nebo prostě vliv hormonů? Tím tvé potíže nechci zlehčovat, že na ně hledám racionální důvody, tak to neber. Jen si myslím, že je normální se občas cítit úplně mimo, hrozně se bát a neumět svoje jednání logicky odůvodnit. Bylo by asi fajn si o tom s někým blízkým promluvit. Nemusíš to v sobě potlačovat, nejsi nenormální. Drž se.

3 AnonOm AnonOm | 17. ledna 2014 v 21:21 | Reagovat

„Smrt dává životu smysl, a proto je třeba mít ji vždycky u sebe - v mysli.“;
„Život je posvátný a každá chvíle v něm je vzácná.“ - Jack Kerouac

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama