Když je všechno na hlavu..

2. března 2014 v 16:10 | Myška |  Ze života
Už toho všeho začínám mít nějak dost.. Nebo spíš toho mám dost už delší dobu a nějak jsem se snažila to přehlížet a dělala, že se nic neděje. Všichni okolo mně maj pořád blbou náladu a jsou protivní, jenom já jsem se snažila bejt na ně milá a namlouvala si, že všechno bude ok.

Už mě nebaví bejt milá a usmívat se, protože mi to nikdo neoplácí. Chápu, že maj všichni svoje problémy, a tak se soustředí hlavně na ně, ale já si pak připadám jak na druhý koleji. Protože moje problémy nikoho nezajímaj. Nebaví mě věčný hádky s mámou kvůli kocourovi. Jako opravdu si nebudu brát kocoura do přepravky pokaždý když někam jdu, aby nebyl s ní a ségrou doma. Protože ségra ho jenom tejrá a už několik let jí to nemůžeme vysvětlit,že se kočce neubližuje.

Taky mě nebaví se s ní hádat kvůli ségře, že se s ní neučí nikdo jinej, že je s ní sama doma. A taky kvůli úklidu. Ano, přiznávám, kašlu tu už totálně na všechno, protože tu taky nikdo nic pořádně nedělá a taky jsou kvůli tomu zbytečný hádky, takže za to můžu i z části já. Nebaví mě prostě nic. Všechno mě uplně neuvěřitelně **** a to je ještě slabý slovo. Jenže nejhorší je, že s tim ani nemůžu nic udělat. Odstěhovat se nemůžu, protože si to nemůžu po finanční stránce dovolit, přerušit studium taky nemůžu, abych si našla práci, protože nemám jistotu, že jí hned seženu.

A taky se bojim, že jsem nemocná. V úterý jdu na malej zákrok a pak budu čekat na výsledky histologie. Už teď mi nic dlouhou dobu nevychází a jestli výsledky nedopanou dobře, tak se mi asi zhroutí svět uplně. Je ve mně uplně malá dušička, ale co nadělám. Nejhorší je to čekání...ta bezmoc, že člověk nemůže teď nic víc udělat. Na druhou stranu je to fajn, protože dokud člověk neví co mu je, tak ho to tolik netrápí.

Potřebovala bych obejmout, vybrečet se ze všeho do poslední slzy a vidět, že ikdyž se všechno kazí a všechno je špatný, že mě lidi okolo maj rádi a že bude dobře. Prostě cejtit ten obrovskej příval lásky a pochopení...A taky bych si potřebovala dát od všeho voraz a odjet někam do přírody a na nic nemyslet. Jenže to bohužel nejde. Nezbývá mi nic jinýho než zamáčknout slzy a snažit se jít dál a všechno to tiše trpět, protože slabí jedinci to v životě nemaj lehký..
 


Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 3. března 2014 v 12:02 | Reagovat

Držím palce, ať ti vyšetření dobře dopadne. S rodinou je to náročný, rodiče mají občas sklony vědět všechno líp a organizovat svým už dospělým dětem životy a ještě malý sourozenec... Nepůjde to asi vyřešit líp, než že si sednete a opravdu přesně se domluvíte, kdy kdo bude mít jaké povinnosti ohledně úklidu, domácnosti, kocoura, kdo a kdy bude trávit čas s malou sestrou a rovnou bych tam pro tebe i maminku zahrnula čas, kdy si stanovíte nedotknutelnou nějakou dobu, kdy se prostě budete mít právo jedna i druhá někam zavřít a třeba si číst nebo si zalézt do vany a nebýt rušena. Všichni jste unavení a přetažení a lezete si tím na nervy. Jenže děti, domácnost a zvířata se prostě samy neobstarají, vždycky to musí někdo udělat a asi nelze jinak, než se o to nějak organizovaně podělit a vytvořit v tom systém, kterého by se mohli všichni držet.

2 Naděje Naděje | Web | 20. března 2014 v 23:45 | Reagovat

To bude dobrý:) Jistě už je to dobré.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama