Jen trošku štěstí, prosím..

26. dubna 2014 v 21:42 | Myška |  Ze života
Nálada se mění po třech dnech, počasí po čtyřech. Nebo se to tak aspoň říká. Ale víte někdo kdy se mění smolný dny na ty šťastný?

Včera jsem na praxi málem způsobila škodu za desetitisíce. Otevírala jsem okno a shodila dávkovač na podlahu. Nevim jestli jsem nepřemejšlela nebo si neuvědomila, že tam je a že bych ho mohla shodit..ale najednou se ozvala strašná rána a přístroj začal ječet co mu síly stačily. No uža..hlavně se mi to stalo ještě před dvouma pacientkama. Přišla staniční se sestřičkou se slovy "No, doufám že jste to rozbila.". Myslim, že nemusim dodávat, že by se ve mě krve nedořezal. Už mi v hlavě lítaly myšlenky na to, kolik to asi stojí,jestli to budu muset zaplatit nebo jestli se to bude nějak řešit. Byla jsem vděčná, že jsem v hodinách o právo dávala pozor a tak jsem věděla,že je sice možný že by to po mně chtěli zaplatit, ale nejspíš ne celou částku. Nicméně, přístroj kvílel dál. Později jsem se dozvěděla, že maj v sobě nějakou záložní baterii, která má zajistit, aby by to fungovalo ikdyby vypadl proud. Nakonec ho vypli, pak ho zapojili a tvářil se, že funguje. Tak doufám, že bude fungovat i dál. Pak už se tomu všichni smáli, ale mně teda bylo psychicky mizerně pořád. Snad si to ten dávkovač přes víkend nerozmyslel..

Den předtím jsem ztratila můj neoblíbenější tyrkysovej šátek s bílejma kytičkama. Koupila jsem si ho k narozeninám a díky mojí nezměřitelný blbosti jsem ho ztratila. Jen nevim jestli někde v parku když jsem ho dávala do bundy, nebo jsem ho nechala někde ve škole a nebo mi ho někdo ukradl. (Šatny se tam sice zamykají,ale krade se tam o sto šest.) Obrečela jsem ho a do teď mě to neskutečně žere. Jo já vim, teď si řikáte, že to byl jenom šátek za pár korun..jenže to nebyl obyčejnej šátek. Vlezla jsem do obchodu a najednou ho prostě viděla, na první pohled jsem se do něj zamilovala a řikala si, že ho prostě musim mít. Byl tak krásnej, jemnej (a né takovej ten kýčovitě křiklavej a strakatej) a ikdyž jsem věděla,že nemůžu utrácet, tak jsem prostě věděla, že bez něj odejít nemůžu. Prostě pro mě byl fakt ten nejhezčí co jsem kdy někde viděla. No a teď už ho nemám.. :( A když jsem si ho chtěla jet do města koupit, protože jsem ho viděla na víc místech,tak ho nikde neměli. Koupila jsem si teda jinej,ale není to ono.. Nezbývá mi nic než doufat, že třeba jednou ho zase někde budou mít..


To je on..takhle je možná vidět špatně ta barva, ale prostě byl fakt hezkej. Takovej jednoduchej. :(

Přítel vyměnil noťas za profi foťák, tak fotí všechno co mu přijde pod ruku. Připadám si jak celebrita, kolem který neustále cvakají papparazi a dokumentují každý jejich krok. Už docela chápu, jak to dokáže bejt otravný, když vás někdo fotí jak smrkáte, jak si oblíkáte ponožky, když se protahujete..apod. Jedinej kocour pózuje bez odmlouvání, jen občas přivře očka kvůli blesku. A protože se taky říká, že kočičí kožíšek zmírní všechna trápení, tak Vám tady ukážu pár fotek toho našeho kočičáka. :)



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama