Asi jinej gang,co?

5. května 2014 v 15:47 | Myška |  Ze života
Vždycky jsem byla jiná. Po několika nevydařených pokusech zapadnout jsem si uvědomila, že i chci být jiná. Být něčím vyjímečná a nejít s davem. Nechci chodit oblíkaná podle poslední módy, kupovat si drahý a zbytečný věci a mít všechno na co si vzpomenu. Nechci poslouchat určitej druh muziky nebo se zajímat o věci, o který se člověk zajímat musí, protože to prostě někdo řekl.

Je důležitý si uvědomit, jací jste a kým chcete být. Ujasnit si, že chcete být sami sebou a za to, že jdete proti proudu si ponesete následky. Být na sebe hrdí, na svoje názory, myšlenky a nestydět se za ně. Jenže to se snadno řekne, ale hůř dělá. Myslela jsem si, že jsem silná. Vždycky jsem to všechno nějak překonala, ale nejspíš ty drobnůstky zanechávaj šrámy na duši. Věříte a jste přesvědčení, že Vás nic nerozhodí. Je Vám jedno co si o Vás ostatní lidi myslí, protože to není důležité. Zajímají Vás pouze lidé, kteří za to stojí. Ale pak najednou bum..Připadáte si jako kdyby tu ochranou zeď, kterou jste si kolem sebe vytvořili, najednou někdo zboural. Ale protože jste nevěnovali pozornost tomu, že se ta zeď tu a tam drolí, odsoudili jste jí k tomu, aby spadla. Tak dlouho Vás něco nahlodává a Vy děláte, že to nevidíte. Řeknete si, že to přejde a fungujete dál. Ale ono to nepřejde...Pokud nejste dost silní. Jenže i zeď toho nejodolnějšího z nás se časem obouchá, začne se drolit a budou z ní odpadávat drobné kamínky..později větší, až se sesype celá.

Najednou si člověk připadá jako nahý. Svět a ochranu kterou si kolem sebe budoval je pryč. Je mnohem snazší na Vás zaútočit a zasadit Vám smrtící ránu. A tak tam sedíte schoulení v klubíčku, rukama objímáte kolena a pláčete.. Jste nešťastní a ptáte se sami sebe: "Proč zrovna já? Proč zase já?". Ale nikdo Vám neodpovídá..a tak čekáte. Na nějaké znamení, vnuknutí myšlenky...na cokoliv, co by Vám pomohlo zmírnit trápení. Nechápete, proč zrovna Vy, kteří nikomu nic neděláte, jste hodní a (opravdu) nepomlouváte, každýmu pomůžete a jste asi až blbý se svou laskavostí..proč si o Vás všichni myslí jak jste nesnesitelní? A lidé se kterými přijdete do kontaktu se s Vámi normálně baví a za rohem hned vymýšlejí, co by o kom strašného řekli.. Říkáte si, proč zrovna Vás se rozhodli všichni odepsat, na základě nějakého předsudku, který nemají nijak podložený. Dozvídáte se, jací údajně jste, ale přitom Vás ten dotyčný ještě ani nepoznal. Nedal Vám šanci mu ukázat, co ve Vás je a raději si převzal názor druhého. Tohle prostě mrzí a bolí...jak se pak člověk má chovat normálně. Ale kdo vlastně určuje to, co je normální? Takže musíte začít zase od začátku a postavit si novou zeď. Stabilnější, silnější a odolnější vůči okolí..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama